Jdi na obsah Jdi na menu
 


Agapornis Fischerův

(Agapornis Fischeri)

Agapornis fischeri byl objeven v roce 1887 v severní Tanzanii Dr. Fischerem. Tento malý papoušek žije v nevelkých skupinkách jižně od Viktoriina jezera a jeho nejbližším sousedem je agapornis škraboškový (Agapornis personata). Původním domovem jsou převážně suché savany, kde se živí travními semeny. Dnes patří k nejoblíbenějším a nejčastěji chovaným druhům agapornise u nás.

Agapornis fischeri měří cca 15cm. Patří mezi druhy s bílým okružím a ve vzhledu mezi samcem a samicí není rozdíl. Má červenooranžovou masku na hlavě, která pod zobákem přechází do světlejšího odstínu. Na zátylku pak přechází v olivově zelený bronz. Zobák je červený, kostřec fialový. Nohy šedé a drápky tmavošedé.

agapornis fischeri

Hnízdění a chov

Agapornis fischeri si, stejně jako ostatní druhy s bílým okružím, staví hnízdo v budce z malých větviček. Nejčastěji se použávají větvičky z vrby a čím více větviček jim poskytneme, tím lépe. Samička je zpracovává na malé kousky a během několika dní z nich postaví kulovité hnízdo. Vajíčka snáší obden a mláďata se obvykle líhnou po inkubační době 24 až 25 dní. Z hnízda vylétají okolo padesátého dne. Pro líhnutí je velmi důležité aby měli zajištěnou dostatečnou vlhkost v hnízdě. Je nezbytné jim zajistit dostatek čerstvé vody, ve které si při stavbě hnízda větvičky namáčí. Agapornis fischeri se velmi dobře odchovává a bývá obvykle dobrým rodičem, výjimkou není odchov pěti nebo šesti mláďat v jednom hnízdě. Mladí ptáci mívají často na masce a na zobáku tmavý matný odstín, který po cca několika měsících zmizí. Pohlavně dospívají mezi devátým měsícem a jedním rokem. Agapornis fischeri se u chovatelů vyskytuje v mnoha barevných mutacích.

Papoušek nádherný

(Polytelis Swainsonii)

slovenským názvem  - Papagaj Barrabandov
anglickým - Superb Parrot
německým - Schildsittich

Tento papoušek je znám od roku 1820, kdy byl popsán a pojmenován anglickým zoologem Swainsonem - Polytelis swainsonii. V pozdější době se mu dostalo nového pojmenování, které se používalo i ve vědeckém názvu - Polytelis barrabandi na počest známého francouzského malíře Barrabanda.

papousek nádherný - samec - detail hlavy Domovinou tohoto papouška je jihovýchodní část Austrálie, konkrétněji vnitřní část severního a jižního Nového Jižního Walesu a severní Viktorii. Zajímavé je, že se zde vyskytují dvě populace tohoto papouška a tyto jsou od sebe izolované. Ve dvacátých letech minulého století byl papoušek nádherný téměř vyhuben, důvodem byla vysoká míra odchytu, ale zejména jeho hubení. V současnosti je tento druh chráněn.

Papoušek nádherný dorůstá přibližně do velikosti 40-ti centimetrů a řadí se mezi střední papoušky.

papousek nádherný - samec Samec:
Jeho zbarvení je celkově zelené. V břišních a prsních partiích je zelená barva žlutavější. Čelo, krk a tváře jsou žluté a nádherný červený půlměsíc na krku pod žlutou barvou. Ocas je shora zelený, odspodu černý. Ohbí křídel a vnější letky až ocelově modré. Zobák je jako celého rodu Polytelis menší a růžovo-červený. Duhovka oka je u dospělého ptáka oranžovo-žlutá. Běháky jsou šedé.

papousek nádherný - samička Samice:
Zbarvení je jako usamce zelené, ale o stupíněk tmavší. V břišních a prsních partiích je zelená světlejší, někdy jako u samce žluto-zelená. Hlava je zelená, krk a tváře jsou šedo-zelené. Zobák je o něco světlejší než u samce. Peří na stehnech je oranžovo-červené, spodní část ocasních per je na okrajích a spodku růžová. Duhovka oka žlutá.

Mláďata:
Barevně jsou podobná samičce a tak je obtížné vizuálně rozlišit pohlaví. Duhovka oka je hnědá. Pokud je možnost porovnat více kusů, je možné se zaměřit na některé znaky. Sameček by měl mít o něco více žlutější hlavu, především čelo, samička je více do šeda.  Také prsní a břišní partie mohou být u samečků o něco světlejší.

Potrava:
Papoušek nádherný se živí různými semeny bylin, ořechy, ovocem a okusováním různých rostlin. Jeho jídelníček je proto pestrý a ve výběru nás mnoho neomezuje. Dle chovatelů je jeho základní složkou slunečnice, která může tvořit až 60% směsi.

Chov:
Papouška chováme převážně ve voliérách s velkým proletem. Vhodná je délka 4 metry a více.  V menších prostorách může sameček z nedostatku pohybu ztučnět a být neplodný.
Budku pro tento druh volíme nejraději z přírodního kmene. Vnitřní ozměry by měla mít minimálně 25x25x50 cm (může být i vyšší) vletový otvor o průměru 10 cm. Na dno budky dáváme drobné hobliny smísené s rašelinou. Je vhodnější připravit dvě, případně tři budky a ty umístit na různá místa ve voliéře, aby si mohli papoušci vybrat. Jakmile v jedné z nich zahnízdí, ostatní odstraníme. Uvádí se, že pokud si pár na jednu budku zvykne tak je vhodnější jí neustále opravovat než měnit celou.

Papoušek nádherný je vhodným papouškem jako domácí mazlíček, zejména sameček. V zajetí velmi snadno zkrotne, může se naučit několik slov, ale nádherně umí pískat .

Andulky

Jak andulku ochočit: Jak andulku zabavit přímo v kleci:

    Andulka by se neměla nikdy nudit. Pokud nemá, čím se zabavit, může být nešťastná a to vede například i k velikému množství vytrhaných peříček. Každý majitel by si své andulky měl často všímat a hrát si s ní. Nejlepší určitě je, nechat andulku, aby se volně proletěla po pokojíku, kde je umístěna její klec a přitom se jí věnovala značná pozornost. Bezpochyby nejlepším způsobem pro zabavení andulky v kleci je koupit jí kamaráda, se kterým si bude hrát a odpadá tak starost o koupi různých hraček. Pokud máte jednu andulku a přemýšlíte o druhé, určitě by to pro ni bylo dobré. Andulky jsou společenští tvorové a ve volné přírodě, v Austrálii, žijí ve velkých hejnech. Společnost by určitě uvítala. Jinak se v každém obchodě se zvířaty, kde se dá koupit andulka, najde spousta různých hraček do klece. Asi nejčastější je zrcátko, případně se zvonečkem. Andulka se u něj snadno zabaví a stráví zde dlouhou dobu. Pak existují různé další zajímavosti, ale to je podle mě zbytečné rozepisovat. Stačí, když se půjdete podívat do obchodu, kde se toto prodává a nebudete sami vědět, co koupit dřív :-).

Chci si koupit andulku:

    Právě se nacházíte na stránce, která Vám poradí nejen s nákupem andulky, ale i s potřebným vybavením klece a výběrem klece samotné.

Jakou koupit klec:

    Andulka nepatří mezi větší a náročnější papoušky. Proto není nijak těžké vybrat vhodnou klec. V obchodech naleznete bez pochyb mnoho druhů klecí (kulaté, kvádrové, ve tvaru domku,...). Výběr v tomto ohledu záleží jen na Vašem vkusu. Já osobně doporučuji a dávám přednost typické kvádrové kleci. Moje klec je kvádrová se střechou napodobující dům. Ačkoliv je andulka vcelku malým a nenáročným mazlíčkem, měla by mít dostatek prostoru. Moje klec měří na délku přibližně 38 cm a na šířku asi 24 cm. Na výšku měří v nevyšším bodě asi tak (pokud počítám výšku úplně ode dna) 34 cm. Myslím, že to je zcela dostačující prostor. Andulky většinou mívají zlozvyk okousávat barvu na mřížkách klece. S tím si nedělejte starosti. Barvy by měli být neškodné a nezávadné.

    !!!Vybírat klec je samozřejmě třeba brát s ohledem na počet andulek, které hodláte chovat. Výše uvedený text počítá s pořízením jedné, možná až dvou andulek!!!

*Jednu, dvě nebo ještě více andulek?:

    Každý ví, že andulky jsou od přírody velmi společenské, v přírodě se osamocené andulky nevyskytují. Když se mladí ptáci uvolní z rodinné vazby, žijí s ostatními mladými několik měsíců ve velkých hejnech. Potom se spojí s jedním partnerem a tato vazba vydrží většinou celý život.

    Mimo dobu hnízdění se vyskytují andulky, často v obrovských hejnech, na místech, kde nalézají potravu, vodu a stromy na odpočinek.

    Bylo by smutné držet taková zvířata po celý jejich život osamoceně. Kdo z vás sleduje, kolik času stráví pár andulek vzájemnou péčí o své peří a jinými něžnostmi, musí uznat, že sám nikdy tolik času a trpělivosti své andulce věnovat nemůže.

    Pokud se čerstvě vylétlá andulka dostane do péče člověka, velmi brzy přilne nejen ke svému ošetřovateli, ale i k nejrůznějším předmětům na hraní, které má v kleci. Sameček začne tokat směrem k uchu, nosu nebo třeba prstu. Stejně se chová i k plastovým papouškům na hraní a jiným figurkám z umělé hmoty, s nimiž jednou zachází jako s partnerem, podruhé s nimi zase bojuje jako s nepřítelem.

    Rozumný milovník zvířat by se však se samotným držením tohoto společenského tvora neměl spokojit. Když si pořídíte alespoň jeden pár andulek, nemusí vás trápit špatné svědomí.

Jaké vybavení do klece:

    Úplným základem vybavení klece jsou bidýlka (nejlépe dřevěná) nebo větev (popř. větvička). Ať zvolíte kteroukoliv možnost, dřevo nesmí obsahovat jedovaté látky. Zde uvádím některé druhy stromů, které neobsahují jedovaté látky a mohou být tedy zavedeny do klece nebo voliéry. Pokud se rozhodnete stejně jako já pro bidýlka (u malých klecí je to bez pochyb lepší volba), rozmístěte je se značnou pečlivostí. Nejlépe tak, aby andulka mohla přelézt (přeskočit) z jednoho na druhé. Známým a oblíbeným druhem bidýlka je také houpačka. Ta se určitě dá v obchodě normálně koupit. Ovšem jste-li kutil, není problém obstarat si ji vlastní výrobou. Dále je třeba v obchodě zakoupit krmítko pro ptáčka a speciální nádobu na pití. Pokud je krmítko zabudované v kleci, tak je nákup nového krmítka samozřejmě zbytečný. No a pak už chybí jen doplňky pro zabavení a využití volného času ptáčka. Mezi nejoblíbenější a nejpopulárnější hračku patří zrcátko. Prodává se také se zvonečkem. Zrcátko zle koupit i s korálky, u kterých andulka stráví mnoho času. Dále lze koupit andulce umělého kamaráda. Toto vybavení andulce bohatě postačí. Pak klec můžete doplnit třeba i nějakou tyčinkou. Pokud se rozhodnete pro větší klec nebo voliéru s více andulkami, hodí se třeba i budka.

*Byt jako životní prostor andulky:

    Správná a pravidelná péče je hlavním předpokladem toho, aby se domácí zvíře cítilo dobře. Ptáci potřebují dostatek čerstvého vzduchu, a to ve větší míře než mnohá jiná zvířata. Pokud máte v rodině silného kuřáka, raději si andulku ani jiného ptáka nepořizujte.

    Totéž platí v případě, že klec můžete umístit jen do kuchyně.

    Suchý vzduch andulkám neškodí, pocházejí totiž z oblastí, kde je nízká vzdušná vlhkost. Pokud jsou umístěny v nevytopené místnosti, jsou také spokojeny. Teploty nad 10°C jim nevadí. Samozřejmě nesmíte andulku, která je zvyklá žít v teplotách okolo 20°C - tedy v pokojové teplotě, která vyhovuje člověku - náhle vystavit nízkým teplotám.

    Andulky příliš neobtěžují pachem ani nepořádkem. Malá peříčka a prázdné slupky od zrní sice z klece při třepání křídel vyletují, to však není velké neštěstí a vysavač rychle zjedná nápravu. Mnoha hospodyňkám to však přesto může vadit.

Pohlaví:

    Na pohlaví u andulek vůbec nezáleží. Ať máte samečka nebo samičku, je to jedno. Nejlépe se sameček od samičky rozliší tak, že má modré ozobí a samička ho má prakticky bezbarvé.

Koupě andulky:

    Až po vybavení klece je nejlepší jít do obchodu pro andulku. Díky tomu budete moct hned po transportu domů ptáčka vypustit do klece, kterou hned zabydlí a začne si na ni zvykat. Nejlepší je, když koupená andulka je mladá. Myslím, že by mělo stačit zeptat se v obchodě prodavače, který Vám poskytne požadované informace. Nejlepší je podle mého názoru andulka, která je stará do tří až čtyř týdnů. Snadno si zvyká na nové prostředí a mnohem snadněji se učí. Ať koupíte jakoukoli andulku, je dost možné, že se jí hned nebude chtít do jídla. Je to normální. Každá andulka se přizpůsobuje různou dobu. Může se stát, že nebude třeba i dva dny jíst. Některá naopak (třeba jako můj Žak) se dá už první den do jídla. Jde o první zkušenost. To u andulek platí se vším.

*Jak rozeznat mládě, které právě vylétlo z hnízda od dospělé andulky:

- Tmavá duhovka (tedy velké, téměř černé oči mláděte).

- Vlnkování na hlavě není z cela zřetelné a sahá až ke kořeni zobáku, ostatní peří je matnější než u definitivně vybarveného ptáka.

- Zobák, obzvláště na špičce, je téměř černý. Tato čerň po krátkém čase zmizí.

- Ozobí (neopeřená část mezi kořenem zobáku a čelem) je u samečků růžové až bledě fialové. U samiček má často lehce modrý odstín, nosní otvory mají bělavé okraje.

*Jak donést andulku domů:

    Často  si kupující přeje, aby prodavač v obchodě pustil andulku přímo do jím připravené klece. Noví majitelé se často obávají, že jim pták doma při přemisťování do klece ulétne.

    Tomuto přání by prodavač raději neměl vyhovět, neboť riskuje, že pták bude v neznámé kleci rozčileně narážet na mříže, čímž si poničí peří, nebo se dokonce i poraní. Jen dobře zabydleného ptáka můžeme transportovat v jeho kleci!

    Bez rizika je transport v malé přenosce, kterou si můžete koupit v obchodě, nebo - na krátkou cestu - v malé skládací kartónové krabičce. V těchto přenoskách by ptáci měli zůstat vždy jen na dobu nutnou k transportu.

    Při extrémních teplotách musíte při každém druhu transportu, např. k veterináři, dávat pozor ještě na některé další okolnosti:

- V době letních veder byste ptáky neměli chytat, držet v ruce ani transportovat. Zvláště to platí pro zvířata s nadváhou. Při teplém počasí se postarejte o dobré větrání, přenosku v žádném případě nedávejte do tašky. Jděte ve stínu! V autě dávejte pozor, aby přenoska nebo krabička nebyly vystaveny přímému slunci.

- V zimě uschovejte krabičku pod kabát, nebo ji alespoň zabalte do papíru nebo šátku. Vyhněte se delším cestám. Při velkém chladu v autě předem zatopte...

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

hanokorowwwá

hermiona,12. 4. 2013 20:36

supér fakt supér!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA